Jan Šoupal, vyškovský rodák, citlivý umělec a vzácný člověk, byl významnou uměleckou osobností v životě PSMU.
Čím byl pro Kroměříž Vach, to pro Vyškov znamenal Šoupal. Ve 20. a 30. letech byl neúnavným organizátorem kulturního dění na Vyškovsku. V roce 1931 odchází natrvalo do Ostravy, kde působí na různých typech škol. Od roku 1953 se stává profesorem Vyšší hudebně pedagogické školy v Ostravě (později konzervatoře). Přitom vede řadu pěveckých sborů.
Do Sdružení vstoupil v roce 1917 jako druhý tenor. Když na španělském zájezdu v roce 1932 dirigent Vach vážně onemocněl, byl dirigováním koncertu pověřen Šoupal. To bylo velmi riskantní, neboť PSMU už v té době mělo ve Španělsku zvučné jméno a náhlá změna dirigentů doslova přes noc mohla být pro Sdružení osudná. Při koncertním vystoupení ve městě Manresa však Šoupal prokázal své nesporné dirigentské schopnosti. Bylo jasné, že PSMU v něm má za Vacha důstojnou náhradu. Na valné hromadě v roce 1936 pak byl definitivně zvolen hlavním dirigentem.

O Šoupalovi bylo všeobecně známo, že měl absolutní sluch. O této jeho vlastnosti koluje řada historek. Jedna za všechny.
Po jednom koncertu ho vezl kolega autem domů. Šoupal podřimoval na zadním sedadle. Najednou se probral a zděšeně pronesl. „Proboha, pane kolego, nejeďte jako blázen, je noc.“
Řidič si vymýšlel:“ Ale vždyť jedu sotva 60.“ „Ale nevykládejte, když jedete 60, je slyšet v motoru „c“. A teď slyším „e“.“ Řidič koukl na palubní desku – jel stovkou.
Jan Šoupal žil celým svým srdcem pro Sdružení, jěž se stalo láskou i smyslem jeho života – v něm naplnil své životní umělecké poslání. Pod vedením Jana Šoupala dosáhlo PSMU největších úspěchů a světových ocenění.